Skaven pages

75.

Maulokk s uspokojením sledoval poslední chycené a svázané kováře, jak jsou spolu s ukradenými zbraněmi a nástroji odváděni do stok.

Pokud byly jeho rozkazy provedeny, několik skupin klanových krysáků se pohybuje na jihu a bere tolik lidských zajatců, kolik je jen možné, mužů i žen. Takové ženské otrokyně jsou cenné na rozmnožení nových služebníků, což by ústilo v zásobu otroků zvyklých na skavení otroctví.

Jeho pozornost byla odvedena do uličky, kde padli tři klanoví krysáci na smrtelná zranění. Ze stínů vyrazily tři postavy, trpaslík, elf a plně ozbrojený muž.

Na chvíli se zastavili, rozhlédli se po množství vojáků na ulici, a po té, co se zjevně odhodlali k statečnému poslednímu boji pokračovali v postupu se zvednutými zbraněmi.

"Nechte je", zavelel Maulokk.

Běsnivci a klanoví krysáci se připravili k útoku, ale nepřiblížili se. Maulokk vytasil svůj runový meč, Kerick'k vytáhl své útlé ostří a Karikk sklonil svou halapartnu. Skrabic ustoupil a připravil si kouzlo blesku, pokud by ho potřeboval, nechal magii proudit svou myslí znovu a znovu, zatímco sledoval boj.

Maulokk skočil kupředu a sekl na trpaslíkovo břicho. Hergar máchl kladivem a dokázal zbrzdit bodající úder na mělkou ránu na boku, ale náhle pocítil závrať, jeho smysly se z neznámého důvodu rozmazaly.

Dezorientován z magie vycházející z vrásnivcového amuletu kolem Maulokkova krku, síly, jenž nesnadno účinkuje na skaveny s jejich odolností k svaté hmutě, nyní začala rozkládat trpaslíkovu mysl.

S křikem úsilí a napětí se Hergar snažil vypudit zasahující mlhu z mozku. Sekem Maulokk donutil zabíječe sehnout se, aby nebyl sťat. Jeho reakce byly stále malátné a runový meč jej mělce sekl na levé tváři, až před jeho kousavým polibkem Hergar ucukl.

Hergar zavrčel, když si všiml, co je na skavením meči, a tento projev způsobil příliv krve vytrysknout z jeho ran. Ta krysa. Měla runovou zbraň. Havěť měla svatou ukradenou trpaslickou zbraň a pohled na ni ho naplnil rozhořčením.

Maulokk se znovu tlačil do útoku, jednou rukou sekl na zabíječův bok, aby jej rozhodil. Hergar odrazil úder máchnutím své násady, jen aby skaven mách loktem na jeho hrdlo a špice na brnění vyryla hlubokou brázdu a pohnoždila mu tvář.

S krkem pálícím bolestí trpaslík zalapal po dechu, zatímco Maulokk přehmátl a sekl přes hlavu. Hergarovy bolestí otupené smysly se snažily odrazit úder, zvedl kladivo horizontálně jako hradbu, ale jen se mu podařilo jej zpomalit. Čepel zasáhla jeho klíční kost a zlomila jí, což vyvolalo vlnu bolesti na celém boku. Krev hojně proudila z jeho zranění, když Maulokk vytáhl čepel, čímž nechal zuby přejet po rozštěpené kosti a vytrhly kusy Hergarova masa.

Zabíječ viděl, že se smrt blíží, bitva, utrpení, rozervané hrdlo jednou z těchto oblud, to vše ho fyzicky vyčerpávalo. Zabil množství skavenů, aby se dostal na toto místo a nyní chtěl jen, aby s ním tento kouzlič umřel.

"Drengi", zařval Hergar jásavě a nenávistně, vrhl se kupředu s každým kouskem své zuřivosti, jak ostudná hanba a vyhlídka na konec přidala podnět jeho útoku.

S extrémním úsilím Maulokk ustoupil a švihl svým mečem obouruč plným obloukem, přičemž při otáčení poklekl. Natažené trpaslíkovy ruce se nemohly včas stáhnout k boku a pronikavý praskot žeber zaznělo kolem. Kůže se pod ostrou čepelí rozdělila a s runami naplněnými strašnou silou se ponořila hluboko do hrudi trpaslíka a do jeho srdce.

'Má přísaha je naplněna, má čest obnovena, jdu se přidat ke svým předkům', pomyslel si Hergar radostně a široký úsměv se rozšířil po jeho rysech, jak mu slzy radosti zkropily jeho potetovanou tvář.

Příliv krve proudil ze smrtelného zranění a Maulokk vytáhl meč, nechal trpaslíka padnout na kolena, jeho život unikal z hrozného zranění. Čepel se zhoupla a prosvištěla nad hlavou, krev z ní odlétající na všechny strany, než se zabodla obrovskou silou do Hergarovy hlavy. Celá horní polovina se zabořila dovnitř s hlasitým křupnutím a meč se zastavil o trpaslíkova smějící se ústa.

Jeho kladivo mu vypadlo z ruky a zazvonilo o dlažbu, jeho rysy byly pokryty krvavým vodopádem skrápějícím jeho potetované tělo a vytvářejícím kolem hlubokou louži. Tělo sklouzlo z Maulokkovy čepele a bez života žuchlo vedle Elldrigara.



Jakob šlehl svým mečem a udržoval si dýku blízko hrudi. Běsnivec odrazil úder středem své halapartny a zatočil čepelí, čímž zamířil Jakobovi do slabin. Človek sekl dolů a zachytil krví potřísněnou čepel širokým obloukem své krycí dýky.

A nadzvukovým mumláním Karikk obrátil švih a protiváhu vedl na člověkovu lebku. Jakob odpověděl rychle přehmátnutím na jílci a vržením meče nahoru k zastavení zdobené hlavice.

Zatímco člověkovy zbraně se na chvíli zastavily na každém konci halapartny, vrazil Karikk jílec do Jakobova krku a překonal vyčerpanou sílu člověka. Ten se s trhnutím stáhl a svoje zbraně vzal s sebou, pečlivě nabroušená ostří o sebe zaskřípěla.

Karikk okamžitě, když člověk uskočil, stáhl halapartnu dozadu a roztáhl své sevření na zbrani. Pak běsnivec plnou silou švihl v oblouku, který nesl čepel rychle kolem a její osří vydávalo ve vzduchu zlověstný tón.

Jakob právě dopadl, když se mu svištící ostří zakouslo do holeně, způsobilo mu hlubokou ránu a téměř přerazilo kost.

Potácel se s těžkým kulháním dozadu, krev a bolest hojně obklopovala ránu, takže musel těžce bojovat, aby se ubránil proti zjevně skvělému válečníkovi. Karikk přehmátl zatímco vířil svou mohutnou zbraní, položil své ruce stejně na násadu a zaútočil, když vrazil halapartnu do obrněného břicha svého soupeře.

Jakob sekl mečem a zasáhl špičatou sekeru, až z nárazu odlétly jiskry, než se těžší zbraň odklonila. Jakob rychle bodl svou dýkou, ale hrot pouze neškodně cinkl o Karikkovo brnění a neudělal nic než ďůlek v kovu. Běsnivec se zhoupl a protiváhou mířil na Jakobovo zranění. Člověk hbitě vyskočil do vzduchu a jeho zraněná holeň vybuchla bolestí od náhlého použití poškozených svalů.

Pata halapartny prolétla pod ním a změniv svou bolest v zuřivost, udeřil svým mečem na skavenovu hlavu. Helma zařinčela silným úderem, a ačkoliv řádně promáčkl kov, nepodařilo se mu jej prorazit. Zároveň s člověkem omračujícím úderem se Karikk chopil příležitosti zaútočit na člověka stále zranitelného ze svého úniku. Rozhodně kopl a zasáhl Jakoba do žaludku ještě než dopadl.

Karikk ucukl po silné ráně do hlavy, uši mu zvonily a zrak se převaloval ze strany na stranu. Všechna škoda z jeho kopu byla pohlcena člověkovým brněním, ale rána jej odkopla zpět, kde lidský válečník nemotorně dopadl. Jeho noha sklouzla a podlomila se pod ním, plná váha jeho těla a brnění na zranění jen přidala jeho oslabenému stavu a z jeho rtů vyšel mučivý výkřik.

Karikk zahnal účinek člověkova úderu a okamžitě sekl po rameni svého soupeře, útok byl poněkud nepřesný, jak si Karikk musel vybrat jeden ze třech člověkových obrazů, jenž mu poskytly oči.

Jakob se horečně vrhl stranou a zcela přišel o rovnováhu, když špička čepele zasáhla jeho obrněný bok a odrazila se stranou. Jeho noha podklouzla a on se natáhl na dlaždicích ulice, jeho vidění se rozmazalo od bolesti ze zranění.

Běsnivec vyskočil do vzduchu a bodl dolů na člověka s vahou zcela na halapartně. Jakob sebral poslední zbytky energie a odkulil se stranou, takže čepel způsobila jen sršení jisker při nárazu na kámen. Halapartna se zvedla a dopadla v rozmarané šmouze a dezorientován ze zoufalého úniku se zamotanou hlavou z bolesti a ztráty krve Jakob neviděl její prudký pohyb včas, aby uhnul. Hrot pronikl jeho zadním plátem a okamžitě zastavil jeho pokus odvalit se či vstát a přibodl ho na jedno místo hlasitým kovovým zazvoněním.

Jakob zařval bolestí, jak skaven vrazil zbraň hlouběji do jeho zad, kde probodl jeho ledviny, a křik se zvýšil na neočekávaný vrchol, když byla zbraň vytažena, aby mohla být použita ke smrtícímu úderu. Se zamlženým viděním se Jekob odkulil a stále připraveným mečem provedl překvapivý útok na skavenovo břicho, prorazil brnění a způsobil hluboké zranění.

Běsnivec byl dlouho zvyklý na bolest a pouze zasyčel, než bodl energicky dolů a přidal všechnu svou zuřivost. Ozval se druhý kovový zvuk a hrudní plát se rozpadl, nechávaje širokou čepel proniknout jeho žebry do srdce. Karikk zatočil halapartnou se škodolibým trhnutím, čímž otevřel hrudní koš a slyšitelně rozdrtil orgány uvnitř. Naříkavý křik své oběti se změnil v tříšť karmínové krve linoucí se v proudu z dýchacích otvorů v helmě, který obarvil Karikka stojícího nad ním. Člověk s bublavým křikem sáhl po násadě a pomalu upadal do křečovitých škubů.



Elldrigarovo ostří mířící na Kerick'kovu hruď se setkalo s kouzličovou zbraní a bylo odraženo bodnutím. Elf mrštně ustoupil a vedl svou čepel na skavenova záda. Sek neudělal nic většího než drobné pohmoždění nepřirozeně tuhé kůže a Elldrigar se dohadoval, že nepřítel byl ochráněn magií.

Skaven ustoupil a hledal prostor pro manévrování. Elf rychle zmenšil mezeru a bodl do skavenova srdce. Kerick'k zoufale máchl mečem proti rychlé čepeli, ale nebyl mistrem šermu a netrefil se. Čepel zasáhla žebro, odskočila a zabodla se hluboko do masa. Kouzlič byl s výkřikem mrštěn dozadu a volnou ruku si položil na ránu. Zranění bylo bolestivé, navzdory tomu, že si dal před vpádem velkou láhev číku.

Elldrigar máchl po skavenově hlavě v černé masce, jeho vlastní tvář byla skryta za maskou silného odporu.

Kerick'k vyrazil a vrhl se pryč před tvrdou ranou. Elf neotálel a zaútočil na svého soka, předstíral falešný útok, aby přitáhl čepel svého soka. Skavení kouzlič amatérsky plácl proti úderu, načež Elldrigar vyrazil útlou zbraň z jeho rukou. Bezbranný Kerick'k zapomněl použít své rohaté čelo a schýbl se pro svou čepel, dokud stále ještě padala na zem. Bolest pronikla kouzličovým žaludkem, jak elf zanořil na polovinu délky svou čepel do skavenova břicha. Síla úderu srazila Kerick'ka na zem.

Elldrigar trhl opačným směrem, když jeho soupeř padal, a vytáhl čepel otvíraje kůži a svaly, čímž ho vykuchal. Kerick'k dopadl na zem s drsným žuchnutím, náraz způsobil, že se jeho rozseknutá kůže otevřela, jeho střeva se vyvalily z díry a sklouzly na ulici před něj. Zoufale drápal po lesknoucích se vnitřnostech, teplé orgány klouzaly skrz jeho oslabené, třesoucí se ruce, jak se je marně pokoušel nacpat zpět.

Elldrigar za sebou zaslechl žuchnutí a podíval se tam, aby viděl Hergarovu zničenou hlavu. Jedno oko na něj slepě hledělo, zatímco se obsah jeho lebky líně valil z ohavného zranění.

Elf si všim obrněného, bílého skavena stojícího nad mrtvolou, zanechal umírajícího kouzliče a okamžitě napadl Hergarova vraha.

Elldrigar divoce skočil, snaže se udržet zlost pod kontrolou, neboť ledabylá tvrdost neposloužila Hergarovy, a tudíž mohl dobře předpokládat, že tento skaven byl zběhlý v boji. Cítil skvrnu temné čarodějnictví lehtající jeho pocity, snažící se otupit jeho reakce, ale jeho mysl byla silná a udržela napadající chapadla v patřičných mezích.

Čepel byla elegantně odražena v poslední chvíli švihem skavenovy vlastní zbraně. Maulokk odtáhl čepel zpět se sekl v odpověď, elf odskočil před smrtícím úderem a po svém mrštném dopadu rychle postoupil a sekl po hrdle svého protivníka. Maulokk zvedl svůj meč, zachytil úder a sekl po boku elfa, čímž donutil Elldrigara znovu se vrhnout před útokem zpět.

Maulokk se připravil pro hrozící útok svého soupeře, a přitom zaslechl člověka křičet ve smrtelných mukách. Usmál se, elf byl nyní sám.

Rozzuřen zvukem Jakobovy smrti Elldrigar provedl zuřivý bod. Maulokk znovu odrazil meč mířící na jeho tělo a čekal na další pokus s tělem napnutým jako struna, připraveným udeřit.

Elf sekl po jeho nohou a Maulokk útok znovu zablokoval, jeho těžší, runami očarovaný meč a vetší síla snadno zdolaly stimul útoku jeho protivníka. S mečem nad hlavou se Elldrigar vrhl na Maulokkovu hlavu, jen aby skaven současně udeřil z vnějšku. Lehčí čepel zasáhla první a zasáhla helmu blízko hledí. Hrot nepronikl a byl mstivým brněním přeměněn ve zhoubnou energii, která se vrhla na elfovo tělo, ještě když se mrštně vyhýbal bodnutí runové čepele mířící na jeho tělo.

S výkřikem poklesl, jeho paže bolely, jeho kůže místy pálila od zvráceného doteku temné síly, ale Elldrigar bojoval, aby se udržel na nohou. Maulokk se ušklíbl, odhalil zuby a vrhl se na nepřítele širokým sekem. Elf uskočil stranou, dal si meč nad ramena do obou rukou a sekl ostřím po Maulokkově břiše. Kov zaskřípěl a rozštěpil se, čímž umožnil čepeli proniknout a otevřít mělkou rýhu na kouzličově kůži, než tento uskočil.

Maulokk přijal čistě obrané postavení a zůstal stát, podrážděn neustálým se vyhýbáním jeho soka, ale věděl, že takové akce nebudou trvat dlouho.

Ve chvíli skavenovy nečinnosti Elldrigar vyrazil a nízko sekl po nohách svého nepřítele. Maulokk úder odrazil a oplatil divokou odvetou. Elf znovu odtančil nechávaje Maulokkovu runovou čepel proříznout jen prázdný vzduch.

Rozhodnut přitáhnout nepřítele blíže Maulokk předstíral mezeru v obraně a naznačil únavu. Elf zaútočil a sekl po něm se zlostným křikem. Maulokk odrazil čepel, ale zdržel se provést odvetu, která by donutila elfa odskákat z jeho dosahu.

Elldrigar ucítil šanci zabít kouzliče a skočil, čímž donutil Maulokka okamžitě jednat. Ten ukročil a nechal ránu proletět vedle, než kopl nepřítele do hrudi. Předvídaje uskočení stranou Maulokk otevřel tlamu.

Nalákán jednat jak se od něj čekalo se Elldrigar odrazil zpět před zvedenou nohou a náhle ucítil ostré zuby nořící se mu do ramene a pevně se zakusující. S výkřikem zvedl svůj meč, aby skavena probodl. Maulokk ho popadl za zápěstí rozhodnut neumožnit svému soku únik a sevřel své čelisti celou svou silou. Skavení kouzlič rychle napodobil Elldrigarovu útočnou akci, čímž donutil elfa chytit ho za obrněné zápěstí a zabránit, aby byla runová čepel použita proti němu. Maulokk přesunul váhu a sílu na svou čelist a zatlačoval elfa pomalu na zem, kde se oba snažili udržet nepřítelovu zbraň.

Elldrigarova těžká pozice mu vadila a skaven byl příliš silný a příliš těžký. Elf se sklonil, pak padl na kolena a nakonec byl sražen na záda.

Spočívaje na ležícím nepříteli Maulokk rychle uvolnil kousnutí a sevřel jej na soupeřově krku. Elldrigar se horečně svíjel a snažil se odrazit nebo uniknout blížícím se ústům. Se zoufalým úsilím se snažil bodnout nebo seknout nepřítele na sobě. Ale protože skavenova rukavice svírala jeho zápěstí, neměl místo získat rychlost a jeho zbraň jen zazvonila na temném brnění, postrádala dokonce sílu uvolnit odvetnou temnou moc.

Ani jeden bojovník nemohl šáhnout pro novou zbraň, aniž by pustil ruku soupeře a umožnil mu použít již svíranou čepel, takže nyní Elldrigar bojoval s tím, jak by mohl uniknout, než bude zabit. Skavenův teplý, páchnoucích dech ho ovíval, zatímco bojoval, svíjel se a snažil se vyklouznout z tísnivého omezení sokovy váhy. Maulokk si všiml náhlé mezery a udeřil dolů, sevřel své čelisti kolem elfova hrdla. Kouzlič cítil život proudit do svých úst a hltal tento příliv, zatímco škubal hlavou ze strany na stranu a nelítostně otevíral rány.

Elldrigar cítil svůj trhající se krk mezi vlnami nepředstavitelné bolesti, uvolnil svůj stisk na Maulokkově ruce s mečem a sáhl po skavenově v brnění krytém čenichu v snaze roztáhnout čelisti a ukončit planoucí bolest. Ohavné vlhké trhnutí naplnilo jeho uši a teplo mu zaplavilo tvář. Čenich se odtáhl, a pak se vrhl zpět do rozedrané díry a radostně hltal krev. Neschopen vyslovit svůj odpor, hrozně trpěl a naplněn na absolutní vrchol hrůzy, bil Elldrigar svými pěstmi do kouzliče a postupně slábl, jak z jeho těla unikal život. S bublavým výdechem se Elldrigar zatřásl a ochable padl.

Polykaje plnou tlamu čerstvého masa a shledávaje elfí maso velmi chutné Maulokk vstal a otřel svou runovou čepel do oblečení mrtvoly. Když ji uložil, začal si olizovat krev ze svého čenichu, veselí z boje velmi uspokojilo jeho potřebu masakru.

"Vezměte Kerick'kovo tělo dolů", nařídil klanovým krysákům. "Nedotýkejte se ničeho z jeho vlastnictví a uložte ho v jeho doupěti".

Po sundání krunýře a roztržení látky pod ním Karikk strčil své prsty mezi člověkova žebra a s hrubým trhnutím mu otevřel hrudník, takže mohl sežrat naporcované orgány a ulevit bodovému černému hladu.

Klanoví krysáci odtáhli vousáče a rychle jej začali svlékat, snažíce se získat zabíječovu sílu pohlcením jeho těla.

Maulokk soustředil kouzelnické schopnosti a přesunul se okamžitě na střechu, kde královsky přehlédl bojistě, kolem něj svištěl vítr, který zchladil horko z boje.

Mnoho ohňů planulo po celém městě, jantarové plameny zalévaly malé části města teplým světlem. Chrámy tyčící se nad scénou byly klidné a tiché, jejich obránci zatlačili své nepřátele a již se vynořovali k pronésledování. Klan Skreek nebyl soupeřem pro moc Middenheimu a jen jejich vypěstovaný hlad a překvapivý útok je udržel na povrchu tak dlouho.

Kouzelnicky se přesunul zpět na zem, již viděl vše, co potřeboval.

"Vracíme se", rozkázal, všechny plánované cíle plně dosaženy. "Sežeňte mou gardu a začněte s plánem", řekl hodujícímu Karikkovi a vydal se ke stokám.

Běsnivec vytáhl čenich, provaz vnitřností mu visel z tlamy a on jej polkl, pak sáhl po halapartně a začal vydávat rozkazy.

"Slyšeli jste vůdce. Jdeme. Pohněte se, neřádi, než vám rozmlátím hlavy. Všichni běsnivci, ke mně, máme zajistit, aby byly všechny tajné chodby otevřené", zařval poslechnuv Maulokkovy rozkazy, ač nechápal jejich důvod.

76.

Tikric nechal své nové stráže pevně držet zajatce, kteří prosili skaveny s rudou srstí, žebrali, aby je nechali jít. Ale lidskost z nich byla pryč, byli nyní Tikricovými služebníky na těle i na duši.

Přivolal mocné energie, hopsal tam a zpět, tancoval v šíleném sesílání kouzla, temný kouř začal stoupat v jeho stopách a tvořil vířící mračno inkoustové černoty, jak pokračoval splétáním složité sítě tepajících chapadel temné mlhy. Zapištěl slova, která dávala plný život kouzlu, načež náhle skončil.

Třesoucí se člověk se skrčil v sevření těch, kdož ho drželi, když na něj šedý věštec obrátil svůj ostrý pohled. Kouř opustisl Tikricovu postavu, hrnul se rychle k zajatci a vstoupil do něj otvory, nasytil jeho bytost temnou proměnlivou silou.

Cíl zaječel trýzní a jeho kůže se začala vzdouvat a chvět, jeho červené vlasy se začaly přesouvat, rychle obsáhly celé jeho tělo. S řadou sténavých křupnutí se jeho brada protáhla a jeho rysy se začaly podobat skavením. Z jeho prstů vyrašily pařáty, zatímco tělo pokrývala srst a nohy se mu zakřivily. Z jeho páteře vyrostl dlouhý holý ocas a jeho výška se zmenšila. Poslední kusy mlhy vstoupily dovnitř a člověk byl zcela přeměněn do klidného krysáka s rudou srstí.

Výtvor byl svou stráží uvolněn a místo aby utekl stál a poslušně čekal na rozkazy. Čarodějně vytvoření klanoví krysáci byli věrní bez otázek tomu, kdo je stvořil. Silné kouzlo bylo výlučně pro kastu šedých věštců a s ním největší jejich druhu vytvořili albínské běsnivce, kteří bránili chrám Rohaté krysy. Nyní Tikric tvořil vlastní elitu zrozenou z rudovlasých lidí, aby jim dal jednotnou totožnost. Chtěl okamžitě vytovřit kolik mu jeho síly dovolí, aby mu poskytli doprovod z Middenheimu. Ti, které nepřemění hned, čarodějně upraví později, a zatím to budou otroci. Díky Maulokkově přízni získá všechny ty s červenými vlasy ze shromážděné populace otroků, než je Maulokk rozdělí k jinému účelu. Pak Tikric magicky stvoří vlastní oddíl klanových krysáků, jehož věrnost bude absolutní a nebude moci být odvrácena, Karmínový klan s ním jako absolutním vojevůdcem.

77.

Elldrigar cítil své vědomí unikat ze svého těla a navzdory nejvyššímu instinktivnímu úsilí bránit se jeho mysl unikala z jeho těla jako voda ze ždímané látky.

Jeho vidění se zvlnilo a zamlžilo a náhle se vznášel odnášen zuřícím mořem barev, zvuků a světla. Oceán byl obrovský mimo představu smrtelníků, samotný jeho vzhled byl nejvyšším napětím na Elldrigarovu příčetnost. Nebeské moře se zvedalo a klesalo, jakoby v něm řádilo nekonečné množství hurikánů, vířilo kapalnou látku, která měnila tvar a barvy ve stálém úžasném a horečném tempu a nikdy neopakovala tu samou kombinaci dvakrát. Nemožné odstíny proudily oslnivým vírem světla a záře, barvy, které nikdy nepovažoval za možné. Ohlušující kakofonie nesnesitelného hluku doprovázela moře čirého chaosu, které bylo krásné, strašlivé, bouřlivé a odporné zároveň. Pokud toto byl posmrtný život, byl si jist, že se zblázní.

Elldrigar viděl, že tu nebyl sám, neboť podivné tvary se pohybovaly v obrovských, nekonečných vzdálenostech. Bylo tu hejno tvorů, jednotlivých tajemných bytostí, a houfy neidentifikovatelných postav, jejichž stavba se vzpírala a urážela logiku a přirozenost.

Necítil žádný tah, takže nepoznával, zda se mračno blíží k němu nebo on k němu. Ale shluk byl obrovský, temný a vířil v zuřivém tornádu, které byl občas zevnitř osvětleno mnohobarevnými paprsky energie. Namlhá masa se neznatelně rozložila kolem něj a zamezila všem vnějším zvukům.

Bylo to jako být zamknut v nějakém druhu podivného neskutečného snu. Mračno vířilo a kroužilo kolem něj ve smrtícím tichu a přítomnost něčeho mimo chápání smrtelníka postupně rostla a naplňovala Elldrigara děsem. Ztratil své tělo, jeho duše byla vše, co mu zbylo, a blízkost něčeho tak zákeřně obludného a zlého ho děsila.

Ze všech stran se ozval hlas, hlas tak chladný, že by dokázal zmrazit celý oceán.

"Hledáš pomstu", prohlásil bezvýrazně.

"Jak to myslíš? Kdo jsi? Co jsi?", vykřikl v hrůze a zmatku.

Náhle se před ním objevila důvěrně známá scéna. Travnatá čistina v Lorenském lese zaplavená teplým sluncem. Dvě těla slěpě hledí k obloze, jeho syn a žena, jejich maso okousáno místy na kost, jejich oči prázdné ďůlky, jejich šaty roztrhané a nasáklé jejich vlastní krví. Všude kolem leží stopy, které později odhalil jako stopy nenáviděných skavenů.

Vize zmizela ponechávajíc nenávist a hořký vztek, který jej občas stravoval, ale který celá ta léta nelítostně potlačoval. Jasnost vize ho donutila nedobrovolně si vyvolat zbytek, jak cítil své srdce rozervané, jak k nim běžel a padl na kolena, slzy žalu a viny proudily z jeho očí, když kolébal zmrzačené zbytky a nedopřál si poslední pohled do očí své milované ženy. Zůstal s nimi celé dny ztracen ve víru žalu. Když konečně vyhrabal zemi holýma rukama a uložil je k odpočinku, přísahal pomstu za jejich smrt. A jak ohavně přísahu opustil. Jeho nenávist časem vyvanula, jeho hořké myšlenky byly nahrazeny příjemnými vzpomínkami na štěstí, které mu jediné zbyly z jeho předchozího života. Nevidomé oči jeho rodiny se mu občas objevily ve snech, ale on věděl, že nezíská spravedlnost, neboť rasa skavenů byla příliš obrovská. Pokus o pomstu by byl sebevražedný a on věděl, že jeho žena, která si vážila všeho života, by mu toto nepřála. Jed pohlcoval jeho myšlenky kousavými zuby a popouzel ho.

"Hledáš pomstu?", ozvalo se znovu.

"Ano. Ano. Musím se pomstít".

"Přísahej mi věrnost a budeš moci".

"Přísahám", zakřičel bez zaváhání, každá část jeho bytosti zcela rozhodnuta splnit slib.

Bolest jej naplnila ve chvíli, kdy vykřikl tato slova, temná křupavá síla jej sužovala ze všech stran, proudila do každé buňky jeho těla, prostupovala skrz něj jako přílivová vlna a posilovala, čeho se dotkla. S hlubokým namáhavým výdechem Elldrigar otevřel oči.

Nyní viděl dýmem pošpiněnou oblohu nad Middenheimem a vysoko se tyčící budovy v úzkých uličkách. Šáhl si na hrdlo a zjistil, že kůže naplnila rozdělenou díru, ale zůstala otrhaná a hrubá, ne přirozené hladká kůže, kterou byla, než ji skavení kouzlič roztrhal.

Rozhlédl se po ulici a viděl své druhy ležící mrtvé. Otevřené a polosnědené tělo Jakoba leželo na zádech a rudé čáry prosakovaly skrz díry jeho hledí. Hromada rudých, žlutých a oranžových vlasů byla smíchána s kusy potetované kůže, což bylo jediné, co zbylo z Hergara.

Zjistil, že je sám na ulici naplněné krví a těly, rychle se postavil na nohy a odběhl do krytu. Jeho srdce planulo v hrudi hrozným hněvem, který neustával, peklo v jeho mysli a jeho hrudi již nikdy nevybledne.

Pohnul se do stínů a zaslechl hlas svého tajemného patrona znít ve své mysli.

"Pomsta", zasyčelo mu tiše v mysli.

"Pomsta", opakoval Elldrigar a široký, zamračený škleb se objevil na jeho tváři.

Epilog

Zpět v temných chodbách vydal Maulokk rozkazy, aby se všichni skaveni okamžitě evakuovali. Ztratil dobře polovinu své elitní gardy, ale nyní si byl jist svým verbovacím postupem, takže byli snadno nahraditelní. Původní otroci si vedli skvěle. Zdálo se, že jakmile žili tak dlouho se smrtí po boku, již se jí nebáli, což z nich činilo skvělý válečnický materiál.

Zajatým kovářům byli dány obojky a byli přivázáni na jeden dlouhý řetěz odděleně od několik stovek již zajatých vězňů, které si Maulokk, krom těch vybraných Tikricem, ponechal jako vlastník.

Jeho garda rychle shromáždila své vlastnictví nově získanou kořist ze svých jeskyní a byla připravena během chvíle odejít. Skrabic zabalil zbylé věci z dílny, zatímco Maulokk připravoval pro přepravu svůj osobní projekt, když zcela deaktivoval generátor.

Rychlost byla nezbytná. Lidé, trpaslíci a elfové brzo vstoupí do chodeb hledajíce pomstu. Když vzdálené síly dosáhnou města, všechen strach pomine a jako klanoví krysáci se budou cítit bezpeční ve svém počtu a postaví se temnotě.

Zbytky klanu Skreek se pustily do plenění doupat mrtvých a nepřítomných, brali majetek a nárokovali si samice. Těžce naloženi lupem pelášili do bezpečí podzemní říše.

Maulokk postavil stráže ke vstupu do chodeb a nařídil jim vybrat 'vojevůdcův podíl' ze vší kořisti, ovšem jen předměty skutečné hodnoty a ne cetky.

Otroci byli naloženi cenným nákladem zahrnující městské zboží, nástroje, zbraně, jídlo, oblilí, alkohol, vše sebrané v Middenheimu skaveními lupiči. Ubozí lidé byli nuceni jít dolů do hlubin Fauschlagu, Maulokk a jeho soukromá válečnická elita v čele.

Ve vinoucí se chodbě vedoucí do skavení podzemní říše Maulokk nařídil, aby byl jediný vstup stržen.

Klanoví krysáci rychle pelášili a oslabili stavbu zuřivým kopáním, do děr pak byly umístěny výbušniny a po krátké přípravě vybuchly. Zával zněl ozvěnou horou a neodvolatelně zapečetil dveře Middenheimu do skryté, zákeřné říše skavenů.

Lidé vyčistí síť nahoře od všeho, co dýchá a hýbe se. Každý bestiák, každý uctívač chaosu, každý mutant, každá obluda, všechno bude nelítostně uloveno a pobito. Vstupy z chodeb na povrch budou mohutně zapečetěny a nechají obrovské jeskyně prázdné pro skavení návrat, aby se zde mohli dále množit a připravovat na velký armagedon.



A tak Maulokk znovu pohlédl na křivé ulice Skavenmoru zahalené mlžným plěstěm a mračny pronikající chrám Rohaté krysy.

Zvěst o jeho návratu se rychle šířila a on nalezl ulice lemované diváky, kteří sledovali kouzliče kráčejícího před zástupem lupem naložených zoufalých zajatců. Otroci kvíleli, kňourali a plakali při pohledu na nádheru skavení metropole a všechny jejich naděje zmizely, když viděli množství rasy v jejím zamořeném sídle. Maulokk je nechal na kraji okrsku klanu Skryre a pokračoval jen se Skrabicem, svou gardou a svými kovářskými otroky.

Byl to vítaný pohled. Chodby zůstaly prakticky nezměněny a vzduch zvonil dobře známou chaotickou symfonií pokusů a dřiny. Zhluboka vdechl opojné aroma a radoval se z nespočtu pachů jako z kvalitního parfému.

Maulokk cítil příval radosti, že je doma, a zejména v cestě do svého doupěte a pohledu na objevivší se Crotovu seschlou postavu, starý sluha byl tak zkroucený a prošedivělý jako vždy.

"Crote", prohlásil šťastně.

"Vítejte doma, pane".

Maulokk se obrátil ke Karikkovi, kapitán běsnivců byl jako stín na dlouhé cestě domů a nikdy neopustil jeho bok, zatímco jeho oči neustále sledovaly zradu či útok. Taková věrnost zasloužila odměnu, aby ještě vzkvétala.

"Dohlédni na umístění zajatců ve střežených doupatech, pak se ty a garda uvolněte, zasloužíte si odpočinek".

"Jak si přejete, pane", řekl běsnivec radostně a hluboce se před odchodem uklonil.

"Potřebuji se vyspat", prohlásil Maulokk, jeho vítězství a cesta zpět ho vyčerpala na těle i na duchu.

Klesl do svého hnízda, natáhl se a široce zívl, trochu zkřivil tvář, když stehy na jeho ráně na břiše píchly z pohybu.

"Je mi líto, ale budete muset počkat, pane. Šedý věštec doručil zprávu těsně před vaším příchodem. Vaše přítomnost je žádána ve Shromáždění", prozradil Crot.

Maulokk s trhnutím vstal, rychle si oblékl svůj plášť a narovnal své vybavení, než vyrazil ven, jeho vnitřnosti se chvěly nervozitou.

Mířil k povrchu a přemýšlel o různých důvodech, neponechal nic náhodě, opakoval si všechny možné otázky a plánoval odpovědi.

Vynořil se na zaplněné ulici a vydal se přímo k obloze čnícímu chrámu, hleděl na gigantickou budovu, stále neschopen uvěřit, že byl skutečně povolán, aby vstoupil před Shromáždění.

Skaveni mu opatrně uhýbali z cesty, jelikož věděli, kdo to je, ale Maulokk si stěží povšiml nových úrovní strachu, který působil, neboť jeho mysl byla upřena k úvahám, zatímco jeho svaly se bezděčně chvěly úzkostí.

U velké brány chrámu Rohaté krysy čekala albínská garda, aby ho doprovodila. Mohutné temné dveře zavrzaly při zrdáhavém otvírání, aby mu uvolnily cestu dovnitř, zatímco on stál napjatě před nimi.

Rychle si rukou uhladil vousy, upravil roucho, zhluboka se nadech a vstoupil, dveře se za ním z bouchnutím zavřely po dlouhé vrzající době zavírání.

Tyčící se bílí běsnivci se postavili do čtverce kolem kouzliče, jejich nepřítomné rudé oči upřené vpřed. Kráčeli kupředu stálou rychlostí, která umožňovala Maulokkovi prohlédnout si chrám zevnitř. Nikdy předtím neviděl úctu budící vnitřek stavby a nechtěl přehlédnout nejmenší detail poskytunutý touto šancí.

Zlověstné postavy šedých věštců a jejich noviců jej tiše sledovaly ze stínů. Jediným zvukem byly pravidelné kroky jeho doprovodu, které zněly mnohokrát ozvěnou od klenutých zdí a stropu. Ticho bylo tísnivé a jakoby podněcovalo další ticho, až činilo zvuk bezbožnou věcí na tomto místě klidné majestátnosti.

Maulokk přemýšlel, kolik jiných bylo vedeno touto cestou, cestou lemovanou památkami a poklady ze všech krajů světa ilustrující, že žádný kout planety není mimo dosah Shromáždění.

Kolik skavenů se nevrátilo po té, co kráčeli touto cestou, a pak nedokázalo omluvit své činy před nelítostnou vůlí Shromáždění třinácti? Pokud by měl čas, mohl by to odhadnout, protože zdi a lustry nesly mnoho tisíc skaveních lebek. Takové zbytky mohly být jen důsledkem poprav, neboť byly zcela zhltnuty se zbytkem těla, pokud by způsob smrti byl jiný.

Zabralo celou hodinu sestupné cesty dosáhnout vévodících černých dveří nesoucí vrásnivcový znak Rohaté krysy. Heraldický znak zářil černěji než půlnoční dveře čirý, božským jasem. Albínské stráže postavené u dveří je otevřely, sáh tlustý kov se pohnul na dotek, jakoby to byl dým.

Temnota uvnitř soupeřila svou intenzitou s dveřmi a Maulokk spoléhal na stráže a jejich důvěrnou znalost vnitřku, aby ho vedli. Doprovod se náhle zastavil a Maulokk musel udělat totéž.

Odnikud na něj dopadl karmínový kužel světla a ozářila jeho tělo. Albínská stráž se obrátila na patě na nějaký neslyšitelný rozkaz a odtáhla zpět do nejasných částí sálu.

Jeho oči si pomalu zvykly na světlo bez záře a začaly rozeznávat stůl obklopující ho. Třináct vlajek obrácených dovnitř a za nimi rozeznával dvanáct křesel, na každém seděla jedna zahalená postava, viditelná jen jako stínová silueta.

Maulokk se obrátil k symbolickému místu Rohaté krysy a poklekl. Jeho srdce mu tlouklo v hrudi jako bouře, byl břed dvanácti nejmocnějšími bytostmi na planetě, jejichž délka života dělala ten jeho krátkým a bezvýznamným jako komára. Jen oblíbení agenti těchto tvorů byli považováni za největší hrdiny a vůdce planety, jakých činů jsou tito jedinci schopni?

Shromáždění zůstalo plnou minutu tiše, dokud nepromluvil velezřec Kritislik, jeho hlas byl hluboký a hřmotný, stejně starý jako zlý. Dlouhé čekání dalo Maulokkovi krátce přemýšlet, zda nezkoušejí jeho pokoru.

"Povstaňte, vůdče Maulokku".

Učinil tak a obrátil se tváří k sedadle velezřece, zlověstné a tísnivé postavě.

"Váš návrat k nám je předčasný", prohlásil lord rozpadu.

"Můj úkol je splněn, pane", odvětil pokorně.

"Proč tedy lidé stále zamořují Middennheim?", děl jiný lord za Maulokkem. Podle chrčivého hlasu to mohl být jen morový arcilord, jeden z nejodhodlanějších nepřátelů klanu.

"Přivedl jsem Shromáždění mnoho otroků, mnoho jídla, mnoho zbraní a brnění. Opustil jsem Middenheim, aby se vzpamatoval. Lidé vyčistí chodby od všech obyvatel, kteří tam překážejí a čelí Rohaté kryse, a až to dokončí, celý Fauschlag bude patřit Shromáždění, aby učinilo, co se mu zlíbí, zatímco město nahoře bude znovu bohatnout", prohlásil tak klidně, jak dokázal.

Strašlivé ticho padlo jako olověná zeď. Maulokk si znovu probíral svá slova, přemýšlel, co jiného mohl říci, jaké jiné důvody mohl použít, aby podal události v příznivějším světle. Jednal řádně a moudře, neudělal nic proti Rohaté kryse. Ale budou s tím souhlasit lordi? Zde není odvolání, žádná šance na útěch, pokud budou jeho pohnutky a úspěchy zpochybněny, na tomto místě zahyne.

"Shromáždění přijímá vaše dary, vůdče Maulokku. Ale zajímají nás jiné věci. Přesněji řečeno úmrtí. Můžete to rozvést?", dotázal se velezřec, zjevně zamýšlející, aby Maulokk odhalil vše co ví, aby se kompromitoval zděšenou nesouvislou řečí, zachránil se přiznáním všeho a ulehčil si situaci čirou poctivostí.

"Která úmrtí máte konkrétně na mysli, pane? Mnozí zahynuli při útoku".

Byla to hra světla, nebo zahlédl na velezřecově tváři jízlivý úšklebek.

"Začněte skonem šedých věštců Rohaté krysy", rozvedl rozhodně.

"Bilquik zmizel beze slova a nevrátil se. Skarbitik se snažil kontaktovat lidský kult a narazil na hlídku. Byl chycen jejich čaroději, takže jsem byl žel nucen jej zlikvidovat než pod mučením odhalí plány, neboť byl plně obeznámen s mými plány a taktikou na nastávající boj".

"A co vojevůdce Kritish z klanu Skreek?", dodal velezřec.

"Zabit, pravděpodobně při spiknutí kouzliče Skracka, které mělo za cíl zlikvidovat mě pomocí klanu Eshin", odvětil Maulokk.

"Je to pravda, nocipáne Sneeku?", zeptal se velezřec, zjevně si plně vědom skutečnosti, ale přinášejících je na světlo ku prospěchu ostatním lordům".

Zazněl jemný hlas vrchního vraha a byl zcela bez emocí či pocitů, což ho činilo umělým, chladným a prázdným, mdlým jako hlas samotné smrti.

"Zavázali jsme se ke smlouvě vystavené vojevůdcem. Pokud dojde náhlého konce, měli jsme poslat agenta ke zlikvidování vůdce Maulokka".

"A poslali jste tohoto vraha?", zeptal se velezřec.

"Ne. Vůdce provedl odpovídající platbu, aby smlouvu zrušil".

"Tak co s tím měl Skrack?", dotázal se velezřec jemně.

"Učinil přímý pokus o můj život krátce po té, a já byl nucen jej zabít v souboji".

Znovu zavládlo ticho. Důkazy ukazovaly, že Maulokk mluvil pravdu, ale očistil se zcela?

"Jak obstáli vaši krysí ogři?", vyptával se velezřec snaže se zachytit nejmenší jiskřičku znalosti, která by prozrazovala Maulokkovo vědomí krádeže. Maulokk odpověděl krátce a jeho tvář a tělo byly pevně pod kontrolou, aby žádná chybyčka neospravedlnila jeho okamžitou popravu.

"Skvěle, jak lze očekávat od výtvorů klanu Moulder".

"Co vaše nové válečné stroje?".

To byl hlas jeho otce, přidávající další zdar k Maulokkovým úspěchům, naschvál velezřeci. Zprávy o jejich výkonu dosáhly k uším Shromáždění před týdnem. Maulokk se obrátil tváří k nejasnému stínu, který byl jeho otcem a největším dobrodincem.

"Vrásnivcové projektory a rakety byly cenný přínosem a já děkuji Shromáždění, že poskytlo svému pokornému služebníku možnost k jejich vyzkoušení. Tímto je věnuji Shromáždění, aby je použilo, kdykoliv uzná za vhodné", děl uctivě.

"Zdá se, že vám můžeme blahopřát, kouzliči inženýre Maulokku", poznamenal Kritislik s nevolí, použití jeho předchozího titulu zdůrazňovalo, že jeho povinnost jako vůdce Middenheimu skončila. Velezřec pak přidal zdání rozvážné a trpělivé hrozby.

"V budoucnu vám poskytneme náročnější úkoly".

Řídící se dalším neviditelným, neslyšitelným příkazem, se albínská stráž vynořila do světla a postavila se kolem kouzliče.

Maulokk se znovu hluboce uklonil a následoval stráž z komnaty, aby se vydal na dlouho cestu zpět k hlavní bráně.

Uklindil svůj běsníci tep a snažil se usměrnit svůj dech. Zvítězil. Proti všem nadějím, překážkám a názorům získal první vítězství a vyhnul se léčkám proň připraveným. Cesta nahoru bude nyní nekonečně zrádnější. Jeho nepřátelé se stanou lstivějšími a rafinovanějšími a nebezpečnějšími, ale on zvítězí.

Hlavní dveře se srst ježícím skřípěním otevřely a on vyšel na popraskané náměstí, kde stála pulsující vznešenost svatého z nejsvatějších.

Maulokk se vydal davem k černému Sloupu přikázání a nechal jeho ohromnou sílu bodat jej do kůže.

'Toto je můj osud', pomyslel si a zvedl pravou ruku k božské záři, kůže na jeho dlani se vlnila, jak jí mutující síla jakoby hodnotila vnímající září.

Skaveni kolem oblasti se okamžitě zastavili začali ho upřeně pozorovat přemýšlejíce, zda se dotkne svatého sloupu a pokusí se vyzvat lorda rozpadu.

'Tuto dlaň jednoho dne položím na sloup, a pak získám své místo ve Shromáždění. Tak přísahám u Rohaté krysy a nechť mě jen smrt zastaví'.

Sklonil ruku, obrátil se a kráčel zpět do okrsku klanu Skryre, neboť bylo k vykonání ještě mnoho práce, a tak málo času.