Zplozenec (část 5)
8.
Skrack posedával na měkké kůži a slámě ve své
prostorné jeskyni. Právě využíval svojí samotu k pokusu vstřebat
komplikovanosti morového čarodějnictví, které Maulokk použil proti mutantům.
Kerick'k byl pryč na nějaké zločinné pochůzce a Skrabic se připravoval odjet s
nějakým Maulokkovým úkolem. To zanechalo Skracka bez práce krom probrání svých
soukromých studií.
V hustém stínu u vchodu zahlédl pohyb. Obrátil další suchou a špinavou stránku
grimoáru, aby dodal zdání nepřipravenosti, a náhle se vrhl pro svůj meč.
Vybavil si v mysli kouzlo blesku a vytasil začarovanou čepel ze své pochvy z
ogří kůže. Černá délka plála žhavým pulzováním, čepel se náhle zahalila
příkrovem prudkého žlutého plamene.
Ostrý magický oheň osvětlil komnatu a zahnal těžký příkrov černoty, přičemž
odhalil šedě zahalenou postavu. Měla zdobenou hůl a těžce pohmožděný a nateklý
čenich.
Skrack opatrně uložil čepel, ale ponechal kouzlo v popředí své mysli, jen pro
případ, že by tu šedý věštec byl pro něco jiného než diskusi.
Uklidňující pocit úponků moci Rohaté krysy pronikl do jeho mozku a dodal mu
podstatně více sebedůvěry v jednání s tímto černým knězem.
"Mistr kouzlič Skrack", děl věštec.
"Šedý věštec Tikric", odvětil prázdným hlasem, zavřel tlustou knihu a
obrátil se k nehybnému hostu.
"A co vás sem přivádí", dotázal se podezřívavě.
"Týká se to Maulokka".
Skrack očekával pokus uloupit jeho věrnost. Pokud to byl opravdu takový pokus,
nechtěl na něm mít podíl. Zločinný šedý věštec by ho mohl nařknout ze zrady, i
něco horšího.
"Jsem věrný svému klanu a těm jmenovaným nade mnou, věštče. Řekni svým
pánům, že mě nelze koupit", ohlásil naočkovaným, záměrně vyrovnaným
hlasem.
"Jsem si jist, že je to pravda, ale ušetřete mně banálních nesmyslů o
věrnosti", odvětil Tikric blahosklonně.
"Pochybujete o mně?", zeptal se a rozvažoval, zde šedý věštec zkouší
jeho věrnost při nějakém nudném průzkumu.
"Samosebou nikoli. Ale možná tato formální a nezasloužená věrnost může být
ovlivněna vědomostí, že inženýr kouzlič, lord Maulokk byl… vyšlechtěn, svým
otcem. Proč by měl jinak ten mimořádný tréning, ochranu, péči?".
"Kouzlič touží poskytnout to nejlepší svému nejstaršímu a jedinému
potomku", prohlásil Skrack se škádlivým úsměvem.
"Jak zábavné. Takový cit u Lorda rozpadu? Nemyslím. Ne. Maulokk je
metodicky a pečlivě připravován".
Málomluvnost šedého věštce byla nesnesitelná. Skrack pokračoval v hájení své
stálosti a zeptal se jen s částečným zájmem.
"Proč? Aby se stal jeho agentem? Nahradil Ikita Spára jako hlavního
kouzliče? Aby…".
"Se stal Lordem rozpadu?", dořekl šedý věštec vážně, čímž zničil
Skrackovu masku lhostejnosti jako křehkou kost. Slova učinila kouzličovu plnou
pozornost zcela zjevnou.
S tichým zasyčením vzteku Skrack proklel ztrátu sebekontroly a rychle znovu nasadil
zdání lhostejnosti. Náprava však přišla příliš pozdě, aby skryla škodu.
"To není možné. Nikdo neporazil člena Shromáždění od Rouhačské války. To
nejde".
"Na tom nezáleží. Na čem záleží je, že lord-kouzlič Morskittar má s
Maulokkem velké plány. Chce pro svého syna křeslo ve Shromáždění, aby svůj klan
udělal silnějším, mocnějším než jsou šedí věštci. My oba víme, že narušení
současné rovnováhy nebude tolerováno, Skracku. Válka ve skavenstvu vznikla pro
daleko méně a krom toho, klan Skryre proti šedým věštcům v otevřeném boji? To
může zničit celou naší rasu jednou provždy".
"Co vás motivuje říkat takové věci? A proč mně?", děl Skrack, ale již
znal odpovědi. Jen je chtěl potvrdit ze rtů šedého věštce.
Bylo jasné, jak to Tikric věděl, neboť zlověstné duchovensto mělo informátory
všude. Bylo také jasné, proč to věštec řekl, protože jistně nemá žádnou přízeň
pro toho, kdo jej nedávno veřejně porazil a ponížil. Věštec brnkal na
jakoukoliv strunu mohl, užívaje věrnosti, závisti, i patriotismu, aby se
pokusil získat Skraka ku své pomoci.
"Chci Maulokka mrtvého", prozradil ponuře skaven.
"Očekáváte ode mě…? Maulokk vám musel svými ranami utlumit mozek. Proč
bych měl…".
"Promyslete tuto doměnku, mistře kouzliči", přerušil jej nevhodně,
než pokračoval rozvážnějším tónem. "Pokud bude Maulokk zabit, co se stane
s tím, kdo pomstí smrt Morskittarova oblíbeného potomka a zabije vraha?".
"Bude…", Skrack začal a ztichl, když získal náhled do rozvážného
komplotu šedého věštce.
"Velmi odměněm", dokončil zaň Tikric rozhodnutý nenechat žádnou část plánu
nevysvětlenu. "Navíc, mstitel může použít Maulokkův plán a dále jím ozdobit
svůj vzestup využitím vítězné strategie jako své vlastní", dodal lákavě.
"Jen pokud šedí věštci odmítnou zaplést se do situace", naznačil
Skrack.
"Jsem si jist, že nebudou překážet. Někteří mohou být dokonce rádi, že je
Maulokk mrtev, a budou považovat takovou věc za velkou službu. Takovou, která
může být někdy odměněna".
"Myslím, že se tento rozhovor nikdy neodehrál", děl Skrack.
"Jak mohlo dojít k rozhovoru, když jsem tu nikdy nebyl", odvětil
Tikric.
Skrackova tvář se zkřivila pobaveným úsměvem a přikývl souhlasem. Šedý věštec
se symbolicky uklonil a zmizel s klidným posměvem někoho, jehož plány se
naplňují.
9.
Dřevěná skříňka byla zbarvena tmavě červenou, jejíž
stíny hraničily z černou. Rohy byly složitě zdobeny absurdním množstvím runami
popsané mosazi a malý, hladký důlek byl ponořen do vrcholu víka.
Maulokk se vyhnul zámku. Měl v sobě skrytou past s jedovatou jehlou a místo
toho zkoumal hřbet svými prsty, než ucítil tři drobné cvočky, které ji
otevíraly. Současným zmáčknutím se ozvalo tiché cvaknutí a víko se zvedlo.
Sametem vykládaný vnitřek byl pevný krom polokoule vroubkované ve víku a dnu,
které přesně uzavíraly jako pěst velkou křišťálovou kouli. Zevnitř vráskoule
vycházela černá aura, tepavé světlo s jistou melodií.
Po zavření skříňky Maulokk jemně položil kouli na víko do příhodného důlku a
zamračil se na artefakt.
Maulokk se soustředil, vymazal všechny ostatní věci ze své mysli, zatímco
působil svou magickou vůlí na předmět.
Tato vráskoule náhle zčernala, upadla do temnoty s ničím jiným nesrovnatelné.
Mlhavé pruhy zeleně se zvětšily a mohly být rozeznány od děsivé noci. Tajemná
vichřice chycená uvnitř křišťálu vířila mlhu pod skleněným povrchem.
Maulokk se poněkud uvolnil, naklonil se a plivl na kouli. Zasyčelo to, jakoby
byla horká, a slina se okamžitě vypařila. Bez prodlení se kousl do prstu, a jak
krev stékala se zranění, vytáhl z váčku kousek vrásnivce.
S neobyčejnou péčí Maulokk posypal kouli špetkou čistého prachu a nechal svou
krev kapat a mísit se s nadpřirozeným prachem. Kde se střetly, tam se objevily
jiskry rudé záře a prach i kapky zmizely.
"Kdo hledá a co hledá?", zeptal se jemný hlas bez emocí.
Maulokk si byl nyní jist, že spojení je dobré. Ale bylo bezchybné?
"Kouzlič inženýr lord Maulokk z klanu Skryre hledá služby klanu
Eshin".
"Jaké služby požadujete?".
Spojení bylo správné. Koule měly někdy sklon k selhání, jejich vzácnost je
činila nepředvídatelné, pokud nebyly dobře řízeny vůlí. Přidání vrásnivce velmi
zvyšovalo šance na úspěch při práci s vráskoulí, ale i tak byla stále šance na
chybu. Byly to drahé předměty, ale takové, které si každý, kdo si je mohl
dovolit, pořídil.
Jejich komunikační výsady měly obrovský přínos, umožňovaly spojení mezi
vzdálenými místy, kde žili skaveni. Zabralo by jim týdny poslat zprávu do
Arábie po poslech a nyní mluvil s klanem Eshin jako by byl ve stejné jeskyni.
Cena za jeho cíl byla obrovská, ale taková byla potřeba zde uspět. Nic nemohlo
být ponecháno rozmaru štěstěny.
10.
Náhle lesní elf ztuhl, zvedl ruku a přikrčil se. Ostatní se motali kus za ním, zastavili se a shrbili do skrytu listí. S připravenými zbraněmi a těly napjatými uklidňovali smysly v očekávání boje.
Elldrigar jakoby splynul s vegetací. Když jeho vytáhlé, pružné tělo zmizelo, všichni věděli, že objevil něco důležitého.
Jakobova střeva byla zamotána jako vždy, když se blížilo nebezpečí. Hergar zatínal a povoloval své sevření kladiva dychtiv zemřít a naplnit svou zabíječskou přísahu. Dieter si v mysli opakoval slova moci a věnoval tichou modlitbu Ulrikovi, aby ho žádal o ochranu, odvahu a sílu proti nepřátelům.
Táhly se minuty zlých obav. Každý z nich si nemohl pomoci od myšlenek, zda to není poslední chvíle jejich života a zda již osud není znaven jejich ochranou.
Elldrigar se objevil ve vysoké trávě vedle Jakoba a jeho příchod byl tak mírný jako vánek. Naznačil Dieterovi a Hergarovi, aby přišli blíž. Elldrigar sebou viditelně trhl, při těžkých krocích zabíječe obrů.
"Před námi je tábor", zašeptal Elldrigar, když všichni dorazili. "Je jich tam jen pár, zbytek šel dál".
"Kolik?", zeptal se Jakob.
"Šest. Balí zbylý lup a zahlazují stopy a další… důkazy".
"Jaké důkazy?", zajímalo Jakoba.
"Těla", dostal mrzutou odpověď.
"Lidská?", dotázal se Dieter.
"Některá. Také zvířata a jejich vlastní druh!.
"Co jsou zač?", zeptal se Jakob.
Elldrigar se odmlčel a zamračil, jeho hlas nebyl ochoten za zašpinit vyřčením jejich identity.
"Jistý druh krysích bestiáků. Menší než člověk, ocas, kožešina, hlodavčí hlava".
Jakob si všiml, že Hergar projevil nečekaný, byť skrytý zájem o elfovo hlášení. Dva nelidé si vyměnili vědoucí, zlověstný pohled.
"Brnění? Zbraně? Magiči?", dotázal se Jakob pokoušeje se pochopit kradmé chování svých druhů, které bylo dosti podezřelé, aby vyvolalo znepokojení.
"Ukradené nebo upravené brnění. Meče, sekery. Několik jich má luky. Nikdo nevypadá jako šaman nebo čaroděj".
Jakob se zamyslel, tvořil taktiku ze zkušenosti, ale stále bez přesné představy, čemu čelí. To byla nevýhoda, kterou by jistě Elldrigar dokázal napravit.
"Elldrigar a Dieter je zasáhnout střelami. Hergar…".
Bylo jasné, že trpaslík se neproplíží kolem tábora. Nepřátelé byli schopní v zálesáctví a všimli by si jeho nedbalého dupání dlouho předtím, než by dosáhl vhodného postavení pro útok.
"Zůstaneš v čele. Tito tvorové se partně seběhnou a ty je zachytíš a zastavíš".
"A kde budeš ty?", dotázal se trpaslík příkře.
"Na druhé straně tábora. Pokud by se některý pokusil utéct a varovat ostatní, zastavím je nebo zaženu k tobě. Nějaké problémy?".
Plán se zdál všem vhodný, obzvláště Hergarovi, který měl dobrou šanci čelit celé smečce sám.
"Počítejte do tisíce, abych se dostal na místo, pak zaútočte", prohlásil Jakob a vplížil se do trávy.
Nemusel se znepokojovat, že by byl zasažen nechtěnou střelou, protože Elldrigarovy šípy zřídka minuly a Dieterova kouzla se nikdy nevychýlila ze zamýšlené dráhy. Jeho jedinou starostí bylo, zda se všichni nepřátelé nevydají k němu v pokusu o útěk, až boj začne. Pokud by byli tak zbabělí, doufal, že se spíš rozutečou než zaútočí, když vstane s dostatečným křikem a zastrašujícím vytím.
Ostatní trpělivě čekali, zatímco on se pohyboval pomalu vpřed. Jakob se zorientoval o poloze tábora díky náhlému pištění zleva. Zvuk jej znepokojil, neboť to znamenalo, že mají jazyk, což znamenalo, že jsou inteligentní a tudíž představují opravdové nebezpečí.
Proplétal se podrostem, opatrně aby neroztřásl nějakou vysokou rostlinou, jež by označila jeho postavení, a postupně dokončil zhruba polokruhovou cestu. Pak se začal plížit ke zdroji podivného a nezemského rozhovoru ještě opatrnější rychlostí. Jakobovy dlaně byly vlhké potem.
Při osmi stech se zbytek skupiny pohnul k táboru. Ellfrigar je zastavil, když si byl jist, že jsou dost blízko a nemohou blíž, aniž by vyrušili nepřátele.
Vytáhl čtyři šípy a pomalu připravil luk. Přejel jazykem po letkách kvůli narovnání, pak tři zastrčil do hlíny a zasadil čtvrtou.
Dieter otevřel váček a vydal dvě sírové koule, zatímco druhou rukou pomalu vytasil meč.
Hergar se přikrčil a pevně kolébal kladivo v pravé ruce, přičemž si druhou rukou nepřítomně pohrával s kroužkem v nose.
"Tisíc?", pronesl Dieter tichým tenorem a hledal potvrzení vlastního duševního počtu.
Elldrigar přikývl na souhlas a posilujícím nádechem vyrazili. Zeď divoké trávy se rozhrnula a otevřela obraz k plnému přehlédnutí.
V krátké vzdálenosti od jejich postavení ležela přírodní mýtina v husté síti propletených stromů. Klenba nahoře se dělila a zela dost široko, aby sluneční paprsky pronikly jako zlatý kužel na znázornění děsu.
Místní rostliny byly pošlapané a zašpiněné od starých a opuštěných ohňů roztroušených po zeleni. Tři další doutnaly a pomalu odumíraly z nedostatku pozornosti, každý s věncem kamenů kolem sebe.
Šest postav se pohybovalo v oblasti a jejich hnědé naježené kožešiny se vlnily ve světle. Oděné byly v temném a zašlém brnění zdobeném cvoky a nečistými runami. Jejich hlavy nesly tvarované helmy a kápě, které skrývaly jejich korálkovité oči ve stínu a chránily je před prudkostí slunce. Vyčuhující zvířecí čenichy měly dlouhou bradku a dlátovité řezáky. Nezdravé žluté zuby byly dlouhé a zbarvené doruda čerstvou krví.
Každý měl několik zbraní a všichni měli zubaté meče nebo sekery jako hlavní výzbroj. Někteří měli přes rameno luky a všichni měli alespoň jednu dýku a štít s podivným, trojúhelníkovým znakem.
Holé ocasy popudlivě šlehaly, zatímco shromažďovali předměty válející se po čistině. Dávali je do hrubých batohů a jiné házeli na ještě nezapálené hromady odpadků uprostřed tábora.
Pokřivené mrtvoly ležely společně ve volném objetí a jejich nahá těla byla místy prokousána na kost. Jejich těla byla otevřena a poskytovala hrubý pohled na prázdný trup. Mouchy si hrály na mohylách z masa a poskytovaly společnost hemžícím se červům žeroucím zbytky.
Elldrigarova čelist se sevřela potlačovanou žlučí, když vypouštěl první šíp, jehož ostrá střela prolétla vzduchem s tichým zahvízdáním a ponořila se do skaveního boku.
Střela se zazvoněním pronikla kovovým plátem a ponořila se do měkkých střev. Tvor vydal ostrý výkřik, který přinutil ostatní klanové krysáky k otočení a vytažení zbraní. Zraněný tvor byl na chvíli vyveden z míry nárazem. Pak zavrčel, prohnul záda a vyrazil kupředu.
Hlasitě skanduje Dieter vyvolal svou ničivou magii. Síra v jeho ruce vybuchla do kužele burácejících plamenů, které rychle vytvořily vířící kouli běsnícího ohně.
Vrhl svou ruku kupředu a vypustil tajemnou sílu s výkřikem a proudem slov.
Koule utkaného zaklínadla se rozdělila ve dvě a rozlétla se po líných obloucích s hořící stopou za každou částí. Jedna dopadla mezi dvojici skavenů a druhý k nohám třetího, který se úspěšně vrhl stranou, čímž unikl nejhoršímu z nastávající spoušti.
Puls bílé záře se rozlétl do všech stran a země vybuchla ohněm obklopujícím všechny do dvou stop. Peklo sežehlo chlupy i maso, rozžhavilo kov a zapálilo oděv.
Krysáci byli sraženi a vyhozeni do vzduchu prudkou vlnou výbuchu. S hlasitým žuchnutím jeden z nich dopadl na zem a skoulel se do nehybnosti jako spálená, zčernalá skořápka. Soused nebyl tak divoce zasažen a dopadl na bok, kde si začal krýt hlavu pažemi před hromadou planoucích sutin.
Skavenova kožešina doutnala a na několika místech planuly malé plamínky, kterých si nevšiml ještě když vyskočil na nohy a chystal se zaútočit. Během rychlého postupu se začal krysák horečně mlátit, aby uhasil oheň, než se rozšíří.
Zatímco Elldrigar vytáhl další šíp ze země a zasadil jej do luku, Dieter zalovil ve svém vaku. Klerik chtěl kouzlo na chycení přeživšího a odhalení otázek na mnohé otázky. Takové údaje zajisté nezíská od těch považovaných za jeho druhy.
Hrubý povrch suché kosti se otřel o jeho konečky prstů a on jej sevřel a vytáhl. Již hloubil ze své paměti slova a nuance k provedení kouzla a začal soustředit své síly.
Klanoví krysáci zamířili ke dvěma nepřipraveným cílům. Nejbližší pár odhalil ostré zuby a vyskočil vysoko do vzduchu odrazem mocných zadních nohou.
"Zdravíčko, šupáci", zařval Hergar a vyskočil.
Jeho kladivo již bylo vysoko nad jeho hlavou s rukojetí sevřenou v obou rukou.
Nechopen změnit dráhu jeden z letících skavenů narazil nešikovně do zdi pomalovaných svalů, které byly zabíječem. Prudce cvakající dlouhé řezáky se zasekly do trpaslíkova ramene, kde tvor vykousl hlubokou ránu.
Hergar se divoce zhoupl, aby odrazil obludného hlodavce stranou a mohl použít své kladivo. Po nárazu byl skaven vyveden z rovnováhy a nepodařilo se mu najít oporu. Upadl do přikrčení, kde se napjal a ostražitě začichal.
"Tady máš snídani", zavrčel zabíječ a okamžitě statné Hergarovy paže máchly pevným kladivem dolů.
Tvor zacvakal dlouhými zuby a skryl se pod štítem, kde mylně očekával ochranu. Mohutná zbraň narazila do povrchu, roztříštila dřevo, prolétla kovovou obručí a narazila na helmu pod ní.
Skavenova lebka hlasitě praskla a těžká zbraň stále pokračovala v pohybu.
Ponořujíc se do otevřené dutiny kladivo rozstříklo lebeční maz a kusy mozku mezi dvěma tepennými fontánami. Přinucená nárazem vystříkla krev ze skavenovy tlamy a čenichu, což potřísnilo trpaslíky horkou, rudou tekutinou.
"Chcípněte", zařval trpaslík a vrhl se na dalšího skavena s očima planoucíma zuřivostí.
Svou zbraň táhl za sebou a ta opustila hlavu mrtvého hlodavce s odporným plácnutím. Těžká hlavice byla pokryta lesklými kuty temné hmoty, jak jí máchal ve vzduchu.
Zamýšlený cíl skákal k Elldrigarovi. Ten se úkrokem vyhnul útoku a záměrně nastavil útočníkovi nohu. Skaven sevřel čelisti ve vzduchu a jeho holeň se zachytila za elfovu nohu. Tvor se otočil a dopadl na zem široce roztažen zabíječovu útoku.
"Už jsem tu", vykřikl radostně trpaslický válečník a kladivo zuřivě dopadlo nechávaje za sebou hojné kapky husté, lepkavé krve.
Havěť sebou trhla stranou ve smrtelné panice. Měkká hlína vylétla pod úderem s tlumeným žuchnutím.
"Sakra", odplivl se Hergar, když mu nepřítel unikl. "Dobře, kryso, zkus uhnout tomuhle".
Skaven se zvedl na nohy jen aby zjistil, že se blíží další šílený úder ve výšce ramen. Zabíječ ovládal nemotornou zbraň hrozivou lehkostí a znepokojivou rychlostí.
Tvor se zoufale pokusil odvrátit útok, ale se štítem na druhé paži byl jedinou obranou jeho meč.
Máchající čepel se úspěšně střetla s Hergarovým úderem, ale havěť zjistila, že zuřivý útok nebylo snadné zastavit.
Prakticky nezpomaleno kladivo odrazilo obrannou čepel zpět, než se těžce střetlo s krysákovým ramenem a přerazilo kosti.
Vysoký jekot skavena se rozlétl po okolí, zubatá zbraň vypadla z jeho sevření a odkutálela se opodál.
Dýchaje slabě, aby nabral dech, natáhl se po blízkém meči mdlým pohybem, bojuje do konce.
"To není pro tebe", zasyčel Hergar.
Skočil kupředu, jeho kladivo opsalo velký oblouk nad jeho hlavou, svaly se zavlnily námahou, jak jej nelítostně ponořil do lebky druhým úderem. Kožešinová lebka jakoby nakrátko implodovala, než se rozlétla kolem a rozstříkla krev a maso ve velkém vodotrysku. Tělo sebou škublo v poslední křeči, jak se kladivo znovu zarylo hluboko do země.
Skaven, který měl stále jeden z Elldrigarových šípů v boku, hledal odplatu, příchod tvora byl zpožděn bolestivým kulháním.
Skočil do vzduchu ve stopách ostatních a odhalil zuby ve svých čelistech. Držel za sebou umazanou sekeru a připravil se následovat počáteční kousnutí stínacím úderem.
Elldrigar ucítil horký zatuchlý dech pouhý okamžik před tím, než pustil tětivu. Ozvalo se hluboké brknutí a zvučné křupnutí. Skavení tělo sebou trhlo rychlostí střely, převrátilo se díky protipohybu a dopadlo k nohám svého vraha.
Letky stále vyčnívaly z tlamy stejně jako zčervenalá špice trčící ze zadu skavenova krku.
"Hergare, za tebou", zvolal Elf a šáhl rychle pro nový šíp, když viděl sežehlého krysáka útočit na Hergarův hřbet.
Hergarovy reakce byly příliš zaujaty, než aby mohly těžit z varování sek otevřel dlouhou ránu v potetované kůži. Ztracen ve vražedné zuřivosti ďábelských rozměrů si toho zabíječ ani nevšiml.
Se slepým zadním úderem využil všechnu svou rozzuřenou sílu ve smrtícím úderu, jeho tělo se otočilo následujíc kladivo a jeho boty vyryly brázdy do trávy.
Skavenova čelist přijala ránu. Úder rozdrtil sanici a otočil hlavu stranou takovou silou, že téměř utrhl krk. Krysák omámeně zavrávoral zalitý krví.
Hergar sklopil kladivo a přehodil si ruce na rukojeti, načež máchl hlavicí dopředu jako beranidlem. Udeřil do krunýře, prohnul ho dovnitř a přerazil několik žeber. Kladivo srazilo skavena na zem, a ten se zmrzačeně natáhl.
S prastarým zabíječským vítězným výkřikem Hergar udeřil skavena do zad. Prolomil brnění jako skořápku, přerazil páteř pod ním a rozdrtil srdce a plíce. Skavenova tlama se otevřela, jak vyzvracela množství krve na trávu. Tvor prožíval poslední agónii a trhal sebou v řadě křečovitých záškubů, když jej kladivo téměř rozťalo ve dví.
Elddrigar udělal krok kupředu, sáhl po posledním šípu, zamířil na poslední cíl a vypálil. Záchvěv vzteku ovlivnil jeho jinak skvělou střelbu a úžasný luk vyslal šíp kousek vedle do skavenova boku.
Poslední přeživší skaven měl již několik popálenin od Dieterových ohnivých koulí a toto druhé zranění zlomilo jeho odhodlání. Tleskl rukama a s mumlavým pištěním se obrátil na útěk.
Dieter okamžitě vyvolal své vnitřní síly, které by přerazily skavenovy nohy. Nechtěl použít mystický útok na tvorovu mysl k vyvolání nehybnosti, protože nevěděl, jaké noční můry číhají v lebce havěti nebo zda není odolný k takové magii. Ale věděl, že má kostru, a tudíž měl cíl pro svou ničivou pozornost.
Ztracen ve vytržení a pevné koncentraci na své čáry, nevšiml si klerik trpaslíckého zabíječe mířícího za prchajícím tvorem. S pěnou odkapávající od Hergarových chvějících se rtů jeho tělo kvapilo postříkáno vzorem krve smíšené s potem.
Hergar si také nevšímal okolí. Byl zcela pohlcen prudkým zabíječským vztekem.
Se zavrčením se ohnal, aby podrazil skavena, než mu rychlý tvor unikne. Ozvalo se křupnutí, když kladivo přerazilo skavenův kotník a tvor spadl.
Tvor vyryl čenichem brázdu v zemi a se smykem se zastavil. Sáhl si na zranění a svíjel se bolestí.
Hergar se přiblížil a zvedl svou zbraň ke smrtícímu úderu, zatímco si vychutnával zmrzačenou bezmocnost svého nepřítele.
Zraněný tvor se náhle vymrštil a s téměř neslyšitelným zapištěním nešikovně udeřil mečem. Zubaté ostří vyseklo zející díru na Hergarově stehně, škráblo jej na hrudi a těsně minulo hrdlo.
Bolest jen posílila nastávající úder, který dopadl na skavenův krk titánskou silou, rozdrtil kosti a rozemlel tkáň na kaši.
Druhý úder oddělil několik zbývajících vazů a kusů masa držící dvě části u sebe a poslal skákající hlavu po mýtině pryč.
Dieter zlomil kost v ruce a nechal se pohltit kouzlem. To se rozvinula a stalo se aktivním, připraveným postihnou jakýkoliv cíl by Dieter chtěl.
Uvědomění se mu vrátilo a on byl nucen nechat kouzlo zmizet, navzdory černým myšlenkám ponoukajícím ho obrátil je proti tomu, kdo mu sebral cíl a tedy odpovědi.
S bodnutím námahy vypudil neprovedené síly v sobě a nechal je neškodně vyprchat do éteru.
Nebylo k ničemu vyplísnit trpaslíka nebo si stěžovat, takže zatnul zuby a zůstal zticha. Dieter krátce uvažoval, že ho možná Ulrik zkouší mrzutou nedbalostí prokletého trpaslíka.
Jakob se objevil z oblasti naproti a vyrazil k nim. Při pohledu na mrtvoly uložil čepele zpět do jejich příslušných pochev.
"Co jsou zač?", zeptal se a mířil otázkou na Elldrigara, neboť elfí přesnost během boje dostala trhliny.
Jakob viděl elfa v dosti bojích, aby věděl, že jeho střely byly obvykle smrtící. Ale něco ho znepokojovalo, zkazilo jeho přesnost, změnilo jindy smrtící střely jen do zraňujících.
Elf si všiml kyselého pohledu, vzdychl a pokusil se o klidné zdání, než promluvil.
"Skaveni", oznámil se zjevnými problémy vytvořit to slovo.
Všichni se na něj nedůvěřivě podívali krom Hergara, který pokračoval v bezvýrazném pohledu do země.
"Ale ti jsou jen legendou, děsivá bajka", prohlásil Dieter.
"Ne. Jsou dost skuteční", potvrdil Hergar příkře a setřel krev ze svého kladiva o trávu.
"Ty víš o… těhle? A nic si neřekl?", kousavě vykřikl Jakob a označil mrtvoly zuřivým máchnutím ruky. "Podezříval bych Elldrigara ze maskování pravdy, ale tebe?".
"Je lépe, když o nich nikdo neví", odvětil trpaslík zádumčivě.
"Proč?".
"Protože hrozba, kterou představují, je vážnější, než si dokážeš představit, a není nic, co by s tím šlo dělat. Pomysli na zděšení, které by takové odhalení přineslo, a kvůli čemu?", zavrčel.
"Tak jak o nich teda víš?", stroze se zeptal Jakob.
Hergar při odpovědi ještě zasmušilejší s jasnou tendencí k zlosti kvůli zločinům rasy spáchané na jeho druhu.
"Jsou zodpovědní za pád mnoha pevností. Po dobách strastí se ti bídní šupáci vynořili zespod, pronikli trhlinami v zemi nebo skrz vlastní chodby. Zelenokožci zabránili útěku na povrch, zablokovali příchod posil a zatlačili nejpotřebnější síly. Karak Ungor, Karak Varn, Karak osmi vrcholů, všechny padly. Skaveni způsobili smrt mnoha dobrých trpaslíků a mnoho se kvůli nim dali na cestu zabíječe".
"Jak to udělali… myslím, trpaslíci", Dieter se zakoktal neschopen pochopit, jak tak zjevně nicotné bytosti dokázali porazit nedobytné trpaslické pevnosti.
"Množí se jako mouchy, jejich počet je obrovský a mají odpornou magii a pokřivené stroje zla. Když jednoho zabiješ, můžeš si být jist, že je tam dvacet dalších. A když bojují, bojují s dvěma nejmocnějšími pohnutkami představitelnými v jejich krysích hlavách. Mají vlastní odporné náboženství, které uctívají jako fanatici, a bojují, aby snědli co zabijí, ulevují tak hladu, který přináší jejich obrovské množství".
Následovala zamyšlená pauza. Přerušil jí Hergar.
"Řeknu ti tohle, Jakobe. Vaše rasa je jimi ohrožena jako naše. Jsou stále pod vašima nohama, možná i teď, i zde v lese, jen čekají, až znovu vylezou. Kamkoliv přijdou, následuje smrt a nemoce".
"Jako Nuln?", uvažoval Jakob hlasitě.
"Jako Nuln", potvrdil Hergar.
"Teď počkej", pronesl Dieter. "Bestiáci udeřili na Nuln. To říká každý. Skaveni byli lež vytvořená kulty chaosu kvůli občanským nepokojům".
Dieter doufal, že se mýlili. Myšlenky na takové věci prospívající pod povrchem jej velmi rozrušily. Můžete vidět chaos a připravit se nebo prchnout. Můžete věštit jeho příchod. Démoni a válečníci chaosu, bojovníci a bestiáci byli nejasní. I skryté kulty nakonec zmutovaly a odhalily se, ale tato hrozba byla jako nic, o čem kdy slyšel.
"Ututlali to", prohlásil Hergar.
"Jak chceš ututlat něco jako tohle? To není možný", děl Dieter nevěřícně.
Trpaslík odpověděl s chmurnou netrpělivostí a byl sváděn nechat klerika dál se klamat, pokud si to přál. Pro něj to nebyl rozdíl.
"Šíří se odporující se zvěsti, jakože ty lži jsou komplot proti Říši a občanskému míru. Příkaz říšským vojskům zůstat v klidu a zničit důkazy. Nepochybně lidé rádi zapomenou na událost a krom toho, skaveni jsou mýtem. Kdo bude věřit někomu tvrdícímu, že krysáci zaútočili na město?".
"Byl by považován za šílence", potvrdil Jakob, jelikož věděl, jak si úřady s něčím podobným poradí. Bylo to jednoduché a skvěle to pasovalo na skutečnosti, jak je znal. Pokud by mu to říkal kdokoliv jiný než Hergar, byl by skeptický jako Dieter.
"Typicky lidské", stěžoval si Gergar. "Nechtějí se s tím vypořádat, tak si toho nevšímají, doufají, že další generace bude nucena problém vyřešit. A všechno proto, že se ta bídná rasa objevuje zřídka. A všichni omlouváte svou samolibost, že by to způsobilo zbytečnou paniku, zatímco oni každým dnem sílí a sílí, dělají další chodby, zamořují další města svou sítí, a vy ani nevěříte, že jsou tam dole".
"Tak co dělali tady? Co chtějí s vesničany?", zeptal se Dieter s tělem chladným obavami.
"Ať je důvod jakýkoliv, můžeš vsadit poslední měďák, že se zákeřným cílem. Tyhle bytosti nevylézají z hlouby jen tak z rozmaru".
"Měli bychom to říct úřadům", navrhl Dieter.
"Nikdy nám neuvěří", prohlásil Jakob věda, že dobrodruzi jako oni nebyli u říšských vůdců oblíbení a trpaslíci a elfové taktéž. Takové odhalení by jim poskytlo jen záminku k jejich uvěznění.
Jediný, kdo by měl nějakou šanci, že by mu uvěřili, byl Dieter, ale zásah duchovenstva by ho donutil přísahat mlčenlivost ve chvíli, kdy by vyslovil slovo 'skaven'. Velekněží prostě musí vědět, což znamená, že jsou také částí tohoto velkého spiknutí tajnosti a záměrné nevšímavosti.
Zmaření neznámých skaveních intrik v oblasti spočívalo zcela na nich, a pokud by uspěli, pak by nevýslovné bohatství a sláva z takové chrabrosti byly vedlejším produktem, který by dokázal unést.
"Těla", navrhl Dieter s nadějí.
"Vzácný druh bestiáka, zvláštní mutace nebo něco takového. S nedávným útokem na Carroburg je jisté, že to nějak podobně odmítnou. Potřebujeme jasný, nezvratný důkaz", stanovil Jakob.
"Potřebujeme nejdřív zjistit, kam šli", připojil Hergar.
"Dokážeš je stále stopovat Ellfrigare?", zeptal se Jakob.
"Je déšť vlhký?", odpověděl elf.
V Elldrigarově hlase se ozval zvuk nechuti, nenávistný tón, který Jakob nikdy předtím neslyšel v prostořeké povaze elfově. Nebylo to z toho, že poněkud zpochybnil jeho zálesácké schopnosti. Hergar měl důvody znát a nenávidět skaveny, ale co Elldrigar? Jakékoliv byly, zatím byly zcela skryty.
"Potřebujeme se vrátit pro zásoby", prohlásil Hergar, který jako vždy myslel na nejprve a nejdůležitěji na svou chuť k jídlu.
"Není čas", okamžitě oznámil Ellfrigar. "Každá minuta je vzdaluje od nás a přibližuje jejich cíli. V noci nastražíme oka a vodu najdeme cestou".
Elldrigarovy schopnosti udržet je naživu v hlubokém lese již vyzkoušeli a zjevně vyzkouší znovu na této soukromé výpravě